Diagnózy

Schizofrenie

Autor: VIDA

Ze skupiny psychotických duševních poruch je nejčastější a nejzávažnější schizofrenie

– onemocnění s výraznou poruchou myšlení, vnímání, citů a chování. Lidé nemocní schizofrenií ztrácejí kontakt s realitou, slyší nebo vidí věci, které nejsou skutečné, a pod vlivem svých představ pak jednají neobvykle a nepřiměřeně.

Schizofrenie je závažné duševní onemocnění, které zásadním způsobem mění prožívání a chování nemocného člověka, omezuje jeho sociální přizpůsobivost, pracovní schopnosti a zhoršuje kvalitu jeho života.

Pojem schizofrenie je odvozen z řečtiny, kdy „schizo“ znamená štěpit se a „phren“ znemená rozum a myšlení. Schizofrenie byla popsána již v antice v nejstarších medicínských textech. Název schizofrenie však pro toto onemocnění zavedl až význačný německý psychiatr Eugen Bleuler (1857 – 1939). Chtěl tak zdůraznit přítomnost rozštěpení (schizma) mezi myšlením, emocemi a chováním. Tento termín je ale široce mylně vykládán především laickou veřejností jako „rozštěpení osobnosti“, jako by zároveň existovaly dvě nebo více rozlišných osobností. Podstata schizofrenního prožívání je ale mnohem složitější a termín rozštěp osobnosti proto není vůbec správný.

Schizofrenie [-ny-, řec.], schizophrenia skupinové ozn. pro psychické poruchy neznámé etiologie, patřící mezi endogenní psychózy. S. je charakterizována poruchami myšlení, jednání, emocí a vůle. Dochází k plnému či částečnému rozpadu osobnosti nemocného. Vyskytuje se často i v mladém věku. Postižený si většinou není vědom svého chorobného stavu a odmítá se léčit. Odtud příd. jm. schizofrenií a přisl. schizofreně.

Výskyt v populaci je 1: 10 000 za rok, poměr muži/ženy je 1:1.

Věk na začátku onemocnění je nejčastěji konec 2. až polovina 3. decénia, u žen začíná později než u mužů.

Nemocní schizofrenií zažívají některé z následujících příznaků: ozvučování myšlenek, vkládání nebo odnímání myšlenek, vysílání myšlenek, bludy kontrolování, ovládání nebo ovlivňování (nevývratné přesvědčení, že je pacient někým na dálku kontrolován, ovládán nebo ovlivňován), halucinace hlasů, které komentují pacientovo chování nebo mezi sebou hovoří nebo přicházejí z určitých částí těla. Bludy (nevývratné přesvědčení) zvláštních schopností (nadlidská moc, politická identita, schopnost kontrolovat počasí atd.). Tyto příznaky jsou většinou zřetelné a mají odraz v chování pacienta. Jindy se mohou vyskytnout i méně nápadné příznaky, jako např. apatie (nezájem), zchudnutí mluvy, oploštění nebo nepřiléhavost emocí, které většinou vyústí do sociálního stažení a snížení sociální aktivity.

Schizofrenie se dělí do několika podtypů: paranoidní (s relativně stálými bludy - nevývratné přesvědčení o pronásledování, obvykle doprovázen halucinacemi), hebefrenní (začíná obvykle v adolescenci, v popředí stojí emotivní změny, nevhodné a nepředvídatelné chování, proměnlivé bludy, tendence k sociální izolaci) a katatonní (v popředí jsou narušení spontánní pohybové aktivity, strnulé postoje a pózování střídané epizodami zuřivého neklidu), simplexní (plíživý rozvoj podivínského chování, pokles celkového výkonu, selhávání při plnění požadovaných sociálních funkcí) a reziduální (chronické stadium nemoci se zbytkovými schizofrenními příznaky), nediferencovaná (nelze zařadit k žádnému ze specifických subtypů a neboobsahuje rysy z více než jednoho z nich).

Onemocnění obvykle začíná tzv. prodromálními příznaky (pocity zmatku, nejistoty, strach, deprese), pokračuje obdobím zcela zřetelných příznaků onemocnění (halucinace, bludy), pro které je pacient hospitalizován a po prodělané epizodě bývá u části pacientů defekt v určitých duševních funkcích (poruchy pozornosti, narušená schopnost prožívat radost, nižší odolnost stresu). V průběhu onemocnění dochází u některých pacientů k úpadku osobnosti.

K relapsům (znovuobjevení se zřetelných příznaků onemocnění) dochází přibližně u 40% pacientů léčených farmaky a u 80% pacientů bez léčby farmaky. Celková délka života schizofreniků je kratší než v běžné populaci.

Co se týče obecné prognózy pacientů - schizofreniků, bývá citováno 'pravidlo třetin' - třetina pacientů žije běžným životem, třetina má stále určité příznaky schizofrenního onemocnění, ale je schopna žít v normální společnosti a zbývající třetina je zřetelně trvale postižena a pacienti vyžadují častou hospitalizaci, z nich 10% je v trvalé ústavní péči.

Léčba : Farmaka - neuroleptika. Psychosociální terapie - spolupráce s rodinou, nácvik sociálních návyků.

F 20 – Schizofrenie

F 20.0 – Paranoidní schizofrenie

Nejčastější typ schizofrenní psychózy, charakterizovaný paranoidními bludy a sluchovými, zrakovými, čichovými, chuťovými a tělesnými. Efektivita bývá pod vlivem psychotických prožitků podrážděná, v chování se může objevit agresivita zaměřená proti domnělým nepřátelům. Časté jsou intrapsychické halucinace v podobě přesvědčení o vlastních telepatických schopnostech, příp. o tom, že jsou subjektu jeho myšlenky odmítány a zveřejňovány, nebo naopak mu jsou cizí myšlenky vkládány. V případě hojných tělových halucinací lze diagnostikovat parafrenní formu paranoidní schizofrenie.


F 20.1 – Hebefrenní schizofrenie

Je poměrně vzácná, typické jsou pro ni poruchy chování, které je nezodpovědné, nepředvídatelné, vystupňovaně klackovité. Nálada je nepřiměřená situaci (chichotání, přihlouplé úsměvy, grimasování, manýrování, nezbednost, opakované fráze). Myšlení je dezorganizované, řeč nesouvislá. Začíná ve věku 15 – 25 let, mívá špatnou prognózu. Nemocný ztrácí průbojnost a rozhodnost, opouští své cíle, chová se bezúčelně, povrchně a manýrovaně se zabývá náboženskými, filosofickými a jinými abstraktními tématy, což činí potíže při sledování jeho myšlenkového toku. Premorbidní osobnost hebefreniků bývá spíš plachá a samotářská.


F 20.2 – Katatonní schizofrenie

Je poměrně vzácná, v popředí je rozštěp psycho-motorický: poruchy motoriky se projevují od hyperkinéze až ke stupou, od automatické poslušnosti k negativismu. Nemocný může setrvávat dlouhou dobu v nepřirozených polohách, do kterých byl uveden. Při tom může dojít k epizodám prudkého vzrušení. Diagnostikuje se tam, kde jsou splněna všeobecná kritéria pro schizofrenii a kde se navíc vyskytuje stupor nebo mutismus, excitace, zaujímání a udržování nevhodných či nezvyklých poloh, negativismus, rigidita. Flexibilita cerea nebo povelový automatismus a perseverace. Diferenciálně diagnosticky je třeba odlišit organické onemocnění mozku, metabolické poruchy, alkohol a drogy.


F 20.3 – Nediferencovaná schizofrenie

Splňuje všeobecná kritéria pro schizofrenii, ale neodpovídá žádnému předchozímu podtypu. Patří sem atypická schizofrenie.


F 20.4 – Postschizofrenní deprese

Depresivní syndrom, který přichází po odeznění schizofrenní psychózy. Někdy lze těžko odlišit od vlivu neuroleptika od emočního oploštění způsobeného schizofrenním procesem. Při této poruše je vyšší riziko sebevraždy! Postschizofrenní deprese se diagnostikuje, jestliže dotyčný měl schizofrenní psychózu během posledních 12 měsíců, některé schizofrenní příznaky ještě přetrvávají, depresivní příznaky jsou výrazné a doprovázené pocitem tísně a trvají alespoň 2 týdny.

 
F 20.5 – Reziduální schizofrenie

Jde o chronické stadium schizofrenie, u kterého je jasný předchozí vývoj zahrnující několik atak s psychotickými příznaky a předcházející později v ireverzibilní negativní příznaky (zpomalené psychomotorické tempo, otupělost, pasivita, ztráta iniciativy, chudost řeči co do obsahu i frekvence, chudá nonverbální komunikace – výraz obličeje, kontakt očí, modulace hlasu a postoje, zanedbání zevnějšku a chudé sociální vztahy), jasná psychotická ataka v minulosti, převaha negativních rysů alespoň po dobu jednoho roku, nepřítomnost demence či jiné organické mozkové poruchy, nepřítomnost demence či jiné organické mozkové poruchy, nepřítomnost deprese.

 
F 20.6 – Simplexní schizofrenie

Je to psychóza probíhající plíživě, při níž se postupně rozvíjí bizarní chování, neschopnost adaptace na sociální prostředí a celkový pokles výkonnosti. Bludy a halucinace nejsou přítomny a stav není tak jasně psychotický jako u jiných forem schizofrenie. Typické negativní rysy, jak je vidíme u reziduální schizofrenie, se sice rozvinou, ale nejsou předcházeny zjevnou psychotickou symptomatickou. Nemocný se stává ponořený do sebe, bez zájmu, bez cíle, lenošivý, toulavý.

 

Zdroj: http://mujweb.cz/www/schizofrenie/index.htm, www.vseved.cz, Léčíme se s psychózou, Co byste měli vědět o schizofrenii a jiných psychózách, příručka pro nemocné a jejich rodiny, skupina autorů, Medical Tribune CZ, 2005, www.vodopad.cz