Diagnózy

Poruchy příjmu potravy

Autor: VIDA

Jde o okruh onemocnění, kam patří mentální anorexie (odmítání jídla), bulimie (záchvaty přejídání a zvracení)

- a také přejídání spojené s jinými psychickými poruchami, například se stresem. U poruch příjmu potravy (zkráceně ppp) jsou typické obavy z tloušťky, manipulace s jídlem, sloužící ke snížení hmotnosti a zkreslené vnímání vlastního těla.

Jde o psychická onemocnění. To znamená, že chování spojené s anorexií či bulimií není od určitého stádia nemocný člověk schopen ovládat a tedy se i sám bez pomoci druhých nemoci zbavit.

Nemoc bývá doprovázena ztrátou zájmu okontakt s vrstevníky (především u anorexie), nesoustředěností a náladovostí. Středem zájmu se stává jídlo a vlastní postava.

Mentální anorexie

Nemoc nastupuje nejčastěji v pubertě a adolescenci, postihuje v 95% dívky. Vyznačuje se:

1. Odmítáním udržovat svou tělesnou hmotnost na či nad minimální váhou vzhledem k věku a výšce, BMI (Body Mass Index) klesne pod 17,5. Nízkou hmotnost si   
     nemocný způsobuje sám - odmítáním jídla, cvičením, zvracením či užíváním projímadel.
2. Intenzivní strach z přírůstku hmotnosti navzdory podváze.
3. Popírání tělesné podváhy, narušené vnímání svého těla - navzdory podváze si připadá nemocný normální či tlustý.
4. Tělesná hmotnost či stavba těla má nepatřičný vliv na sebevědomí.
5. U dívek a žen ve fertilním věku amenorhea - nepřítomnost nejméně tří po sobě jdoucích menstruačních cyklů.

Prognóza : Mentální anorexie nejčastěji začíná kolem 17. roku věku. Porucha může probíhat jako ojedinělá epizoda s následnou úzdravou, ale také jako chronické onemocnění vedoucí ke smrti. Dle současných údajů se 40% pacientů uzdraví úplně, 30% se zlepší, 20% zůstává nezlepšeno. 2-5% případů končí sebevraždou.

Léčba : Bezprostředním cílem terapie je navození normálního jídelního režimu a zvýšení hmotnosti, může proto probíhat ambulantně (při dobré motivaci pacientky) nebo na psychiatrické, dětském nebo interním oddělení nemocnice. Dále by měla následovat intervence psychiatra s použitím tzv. kognitivně behaviorální terapie a svépomocných manuálů.
Z farmak se při léčbě mentální anorexie používají antidepresiva (SSRI) a někdy neuroleptika.

Mentální bulimie

Nemoc postihuje především dívky a ženy ve věku dospívání, vyznačuje se následujícími body:

1. Neustálé zabývání se jídlem, neodolatelná touha po jídle a epizody přejídání.
2. Snaha zmírnit vliv jídla na váhu zvracením, přechodnými hladovkami či projímadly.
3. Chorobný strach z tloušťky, nízké sebevědomí, přehnaně závislé na vzhledu a hmotnosti.

Klinický obraz : Pacientky se neustále zabývají jídlem, touží po jídle a mají nutkání pojídat veliká množství jídla v krátké době. Pacientky mají neodbytný strach z tloustnutí. Následuje snaha potlačit 'výkrmný' účinek jídla vyprovokovaným zvracením, zneužíváním projímadel, užíváním léků, které snižují chuť k jídlu (anorektika), syntetických hormonů štítné žlázy nebo léků na zvýšenou tvorbu moči (diuretika). Pacientky jsou schopny rozlišit záchvaty přejídání od obyčejného zvýšeného příjmu jídla. Nemají dostatečně silnou vůli ukončit příjem jídla, končí až v okamžiku, kdy mají silný pocit na zvracení nebo cítí bolestivě přeplněný žaludek. Záchvatům přejídání předchází smutná nálada nebo úzkosti. Tyto pocity mizí při přejídání, ale poté se vracejí spolu s pocity viny a sebekritikou. Přejídání probíhá obvykle tajně a trvá v průměru 1 hodinu. Frekvence záchvatů přejídání je různá. Pacientky utrácejí za jídlo velké množství peněz. Váha pacientek kolísá od mírné podváhy k mírné nadváze. Pacientky mohou mít narušené sexuální projevy, od promiskuity k úplnému odmítání sexuální aktivity.

Prognóza : Začátek poruchy často následuje pozměně životní situace (začátek studia, změna zaměstnání). Průběh je obvykle chronický, často pacientky vyhledávají léčbu až po několika letech trvání onemocnění.

Léčba : Dosud neexistuje jednotný názor na léčbu mentální anorexie.
Farmaka: antidepresiva (tricyklická antidepresiva, SSRI)
Psychoterapie: kognitivně behaviorální terapie.
 

Záchvatovité přejídání

Nemoc postihuje obě pohlaví a může se rozvinout od dospívání v podstatě v jakémkoliv věku. Častou příčinou bývá nevyvážené stravování, které může být způsobeno také různými redukčními dietami. Častým důsledkem pak bývá přibírání na váze, deprese, nespokojenost se sebou. Porucha se vyznačuje následujícími body:

1. Nevyvážené stravování - značné omezování se v jídle (i hladovění) či jednostranný jídelníček se střídá s neodolatelnou, nutkavou touhou se přejíst. Takové stavy
     nejsou výjimečné, naopak se s jistou pravidelností opakují.
2. Po 'záchvatu' konzumace potravy přichází fyzicky nepříjemné pocity z přejedení, obvykle ale nedochází ke zvracení.
3. S nárůstem hmotnosti roste i nespokojenost se sebou a snaha se nejrůznějším způsobem omezovat v jídle.
4. Porucha se častěji rozvíjí jako reakce na stres, citové strádání či depresivní nálady.