Diagnózy
Laické třídění duševních poruch
Psychiatrie jako součást medicíny vynakládá mnoho úsilí na to, aby definovala duševní poruchy a ohraničila to, co je považováno za normální.
Normalita
je definována jako stav, kdy není přítomna duševní porucha.
Veřejnost si pro duševní poruchy vytváří svéráznou terminologii. V laickém obrazu duševně nemocného jsou považovány za důležité dvě komponenty: předsudek a stereotyp. Předsudek znamená tradování názorů a představ, jež jsou v rozporu s aktuálním stavem lidského poznání. Stereotyp zahrnuje stabilní a opakující se znaky duševní poruchy a podílí se na tvorbě laické představy duševně nemocného.
Snad nejobecnějším laickým pojmenováním duševní poruchy je 'blázen'. Blázen se vyskytuje ve třech formách ' zuřivý, tichý a veselý.
Skupina 'zuřivých bláznů' zahrnuje ty stavy, u nichž se dlouhodobě nebo periodicky vyskytuje agresivita. Agresivita musí být pro okolí nepochopitelná a musí se vyskytovat bez vnějšího podnětu. Při akutním vystupňování nevypočitatelného a nebezpečného jednání jsou jedinci označováni jako 'šílenci“.
Pojem 'tichých bláznů' náleží pacientům, kteří mají projevy na hranici normy. Tichý blázen je považován za méně nebezpečného než zuřivý blázen. Proto je léčba odkládána na pozdější dobu a nemocný je léčen méně energicky. Sem patří pacienti s depresemi a demencí.
Forma 'veselých bláznů' se od předchozích liší tím, že její chorobnost se bere s jistou rezervou. Jedinci jsou spíše považováni za excentrické.
Pro psychopatický typ poruch poruchy osobnosti používá veřejnost název 'podivín'.
Pro krátce trvající psychické poruchy je vyhrazen pojem 'vyšinutí' nebo 'pominutí'.
Zatímco pojem 'blázna' zná laická veřejnost už dlouho, nemá adekvátní pojem pro označení neurotického onemocnění. Označení 'nervozita' je nového data a slouží k vystižení zvýšené iritability u neurotiků a psychopatů.
Laický obraz duševně nemocného vychází z ustáleného stereotypu. Systematická výchova veřejnosti a pozitivní zkušenosti s bývalými psychiatrickými pacienty by mohly navodit zvrat v těchto postojích.
Zdroj: A. Janík - Veřejnost a duševně nemocný